Okoun říční
latinsky: Perca fluviatilis
slovensky: Ostriež obyčajný
anglicky: Perch
německy: Barsch, Flussbarsch
řád: Ostnoploutví
čeleď: Okounovití
potrava: dravec
délka života: 15 let
pohlavní dospělost: 2-5. rok
doba rozmnožování: duben-květen
běžná velikost:15 až 30 cm
obvyklé maximum: do 40 cm
rekordní hodnoty: kolem 55
možná až přes 60 cm
Hmotnost
průměrná: 0,1 až 0,4 kg obvyklé maximum: do 1 kg rekordní hodnoty: kolem 3 kg
Běžná naprosto nezaměnitelná menší dravá ryba s výraznými pruhy na bocích obývající většinu našich vod.
Okoun už dávno není nenáviděná plevelná ryba. Stal se ceněným sportovním druhem a mimořádným oblíbencem vyznavačů lehké přívlače.
Výskyt v ČR
Okoun říční je značně rozšířenou rybou celého severního mírného pásu. Obývá Evropu, značnou část Asie a také Severní Ameriku. kde žije poddruh P. fluviatilis flavescens vyznačující se nažloutlými ploutvemi. Úspěšně se aklimatizoval v jižní Austrálii.
Žije prakticky ve všech typech vod s výjimkou ryze pstruhových potoků a silně přehřátých tůní s nedostatkem kyslíku. Zvláště dobře se mu daří v hlubších údolních nádržích s členitými břehy, kde dorůstá i největších rozměrů. U nás je původním a široce rozšířeným druhem.
Jako typický zástupce ostnoploutvých ryb má okoun dvě hřbetní ploutve, přičemž první má tvrdé špičaté paprsky sloužící k obraně, zatímco paprsky zadní ploutve se větví. Další ostré trny se vytvořily z prvního paprsku břišních ploutví a z výběžku skřelové kosti. Šupiny okouna jsou drobnější a velice drsné se zvlněným okrajem (tzv. ktenoidní typ) a pokrývají tělo jako krunýř. Tělo je poměrně vysoké a výška narůstá se zvyšujícím se věkem. Starým okounům hřbet za hlavou prudce stoupá a tvoří jakýsi hrb. Hlava okouna je opatřena prostornými ústy, jejichž čelisti jsou tvořeny subtilními kůstkami, mezi nimiž je napjata tenká blána. Tlama je opatřena drobnými zoubky, které vytvářejí spíše jen drsné plochy a rozhodně nijak nevyčnívají. Svaly ovládající stisk čelistí jsou poměrně slabé, proto má okoun vyvinutý silný polykací reflex a potravu uchopenou do tlamy ihned posunuje do jícnu. Dá se to pozorovat na ulovených okounech, kteří někdy ještě v ruce rybáře polykají vláčecí nástrahu, jejíž háček se jim v tlamě uvolnil. Při lovu na měkké vláčecí nástrahy se tento fakt úspěšně využívá a zkušení vláčkaři nechávají své gumy okounům několik sekund „dobrat“.
Oči okouna dělají svému majiteli čest. Jsou veliké a okoun je skutečně využívá jako hlavní zdroj informací o svém okolí a vizuální signály mají rozhodující úlohu i při lovu kořisti.
Zbarvení okouna je zelenavé nebo nažloutlé s tím, že od téměř bílého břicha směrem ke hřbetu postupně tmavne. Obrys okouního těla se pokouší narušit 5 až 9 svislých tmavých pruhů, které zvláště v zarostlých vodách vytvářejí účinnou kamufláž.
V kontrastu s krycím zbarvením okouního trupu je ale barva ploutví na spodku těla (břišní, řitní a ocasní), které jsou oranžové nebo červené.
Okoun je u nás hojnou rybou, jejíž lov už dávno není doménou začátečníků se splávečkem a krabičkou žížal. Ztratil i někdejší nálepku plevelné ryby a zájem o jeho lov stále roste. Dnes je oblíbenou rybou vyznavačů lehké přívlače a začínají o něj jevit zájem i muškaři. To vše se ale bohužel děje v době, kdy stavy okouna pozvolna klesají, částečně i z důvodu nadměrného lovu.
Největší okouni se zdržují v údolních nádržích (Orlík, Lipno, Slapy, Jesenice, …) a řada rybářů se tu na jejich lov i specializuje.
Biologie druhu
Okoun má sklony se přemnožovat a vytvářet pak zakrslé populace. Na velkých nádržích jako je např. Lipno pak vytváří dvě ekologické formy. Rychle rostoucí hlubinnou, která se živí hlavně rybami a pomalu rostoucí příbřežní, živící se spíše drobnějšími bentickými organismy. Z pohledu sportovního rybáře je samozřejmě zajímavé hledat často pohyblivá hejna větších ryb než lovit jejich drobnější kolegy rozptýlené v příbřežní zóně v drobných skupinkách.
Okoun je hejnovou rybou a zejména mladé ryby se shlukují místy i po stovkách kusů. Starší ryby žijí v drobných skupinkách nebo i samotářsky. Hejna se každý večer rozpadají a jednotlivé ryby nocují samostatně. Ráno se pak hejna znovu seskupují a obvykle rovnou vyrážejí na lov.
Potrava okouna je v naprosté většině živočišná. Tvoří ji planktonní organismy bohatě zastoupené v jídelníčku mladších ročníků, larvy vodního hmyzu, korýši včetně raků (v mnoha údolních nádržích jsou raci velmi běžnou složkou okouní potravy a v žaludku jednoho okouna jich lze najít i několik), jikry a samozřejmě drobné rybky od larválních stadií až po kusy kolem 15 cm. Běžně se u okouna vyskytuje i kanibalismus.
Okouni u nás pohlavně dospívají v 2. – 5. roce života, samice obvykle o rok později než samci ze stejné lokality.
Výtěr probíhá v jediné dávce v průběhu dubna nebo května. Jako trdliště slouží kamenité břehy, zatopené větve nebo vodní rostlinstvo. Jikry klade samice velmi unikátním způsobem – namotává je na kameny nebo vegetaci v podobě jediného dlouhého světlého pásu. Po nakladení je ještě několik hodin hlídá. Většina pásů je nakladena v hloubce do 1 m a lze je bez problémů objevit pouhým okem. Z jejich velikosti se dá odhadnout i velikost jikernačky. Pás široký zhruba 5 cm a dlouhý asi 1,5 m pochází od samice dlouhé kolem 30 cm, pásy menších samic vypadají spíše jako stužky. Protože jikry jsou vzájemně propojeny v jeden celek, není samičí pohlavní orgán okouna párový, ale jikry jsou uloženy v jakémsi jednoduchém „váčku“, což se dá ověřit při kuchání ryby.
Počet jiker závisí jako u všech ryb na velikosti jikernačky a běžně se pohybuje mezi 1 000 až 150 000, vzácně může být i vyšší.
V našich vodách je okoun významnou dravou rybou regulující konzumací potěru počty ostatních druhů ryb žijících na stejné lokalitě. Zvláště nápadné je to na údolních nádržích, kde vzájemné ovlivňování jednotlivých druhů ryb a výkyvy jejich početnosti jsou vděčným objektem ichtyologických studií.
Rozměry
Okoun je středněvěká nepříliš rychle rostoucí ryba. Zatímco při dostatku potravy může růst extrémně rychle (35 i více cm ve věku 6 let), existují i zakrslé populace, kde žádná z ryb nepřekročí délku 20 cm. Největší okouni pocházejí z velkých řek a zejména z údolních nádrží, ale občas vyroste ryba pozoruhodné velikosti i na zcela nepatrné vodní ploše. Většinou k tomu dojde za situace, kdy je omezené množství okounů (obvykle jen několik kusů) vysazeno do nádrže s bohatým výskytem drobných rybek.
Co se věku týče, na mnoha našich nádržích byli uloveni jako nejstarší exempláře okouni ve věku 13 let. Z nádrže Mšeno je pak uváděn okoun devatenáctiletý.
Růst okouna říčního na vybraných lokalitách
Možný výběr náčiní pro lov okouna
Přívlač: Prut délky 180 až 330 cm, délka závisí hlavně na rozloze a přístupnosti revíru a používaných nástrahách, odhozová hmotnost prutu může kolísat o 1 –5g do 5 – 20g, velmi oblíbené jsou speciály s chvějivou špicí nebo pickerové, ale i lehké feederové pruty.
Vlasec 0,10 – 0,18 mm, případně pletená šňůra co nejmenšího průměru.
Nástrahy: Rotační třpytky, drobné voblery, gumové nástrahy a různé typy nástrah vyráběných z peří (jigy apod.), marmišky.
Muškaření: Prut 240 až 305 cm - AFTMA 3 až 5, podle typu vody.
Návazce 0,10 – 0,16 mm.
Nástrahy: Strímry, jigy a vůbec větší dráždivé mušky , případně mokré mušky a nymfy. Úlovky na suchou mušku jsou ojedinělé.
Plavaná: Cokoli z nabídky plavačkových prutů - matchový prut, bolonézka, dělička nebo bič – výběr hlavně s ohledem na rozlehlost a charakter revíru nebo potřeby rybáře.
Koncový návazec v rozmezí 0,08 - 0,16 mm.
Nástraha – rybka, nejlépe živá, všechny druhy žížal, bílí červi apod.
Položená: Prut s ohledem na podmínky lovu co nejlehčí – bez velkých nároků, feeder kategorie „light“, pickerový prut.
Monofilní vlasce v rozmezí 0,10 - 0,18 mm. Silnější průměry hlavně kvůli možnosti záběru jiných ryb, zejména candáta.
Vhodné nástrahy jsou tytéž jako při lovu na plavanou.
